Buderus - historie

Základní kámen k založení dnes jedné z nejvýznamnějších topenářských značek světa "položil" Johann Wilhelm Buderus I., když 14. března 1731 podepsal pachtovní smlouvu na Friedrichovu huť u Laubachu, která byla v majetku hraběcího rodu Solms-Laubachů. Laubach leží v Horním Hessensku, které už v té době bylo oblastí těžby železné rudy a jejího stále se zdokonalujícího zpracování. První huť tohoto druhu je doložena už konce šestnáctého století a nacházela se shodou okolností téměř na stejném místě, kde později působil zakladatel firmy Buderus. Ten ve své huti vyráběl litinové výrobky a mezi nimi litinové pláty na kamna.

Firma postupně rostla a od roku 1835, kdy zahrnovala hutí pět a vyráběla kamna, která již tehdy byla považována za velmi výhřevná a spolehlivá, ji lze počítat už jednoznačně mezi ty firmy, které spoluurčovaly trendy na trhu tepelné techniky, a je tomu tak neotřesitelně i nyní.

Vyjmenovat všechny významné milníky, které značka Buderus za uplynulé více než čvrttisíciletí překročila, by zabralo mnoho místa. Zmiňme alespoň některé: 2 roky před koncem 19. století byl přihlášen patent Buderus na článkový litinový kotel a v témže roce začala výroba litinových radiátorů. Už během první světové války vzbudil pozornost prvním velkým olejovým kotlem, nicméně až o patnáct let později přišel Buderus na trh s prvním německým čistě olejovým kotlem.

V letech po druhé světové válce se podařilo výrobu tepelné techniky rychle plně obnovit, přestože řada z výrobních zařízení byla poškozena nálety a rabováním na jejím konci. Od začátku 50. let se pak rozběhla i výroba ocelových kotlů.

Ve druhé polovině 20. století se uvádění novinek na trh stále zrychlovalo. V roce 1958 přišla značka Buderus s litinovým kotlem s integrovaným zásobníkem teplé užitkové vody pod názvem Loganatherm. První nástěnný kotel Buderus znamenal v roce 1962 přímo revoluci ve vytápění. Během ropné krize v sedmdesátých letech byl vyvinut nízkoteplotní systém Ecomatic, který umožnil úsporu až 15% energie.

Na snahu o co nejefektivnější vytápění navázal v roce 1981 litinový kotel Ecomatic-plus jako první vlaštovka kondenzační nízkoteplotní techniky, jejíž sériová výroba se rozběhla o dva roky později. První místo mezi evropskými výrobci kondenzačních kotlů si pak Buderus zajistil v roce 1991 převzetím nizozemské skupiny Nefit.

Sto let po podání prvního patentu na výrobu článkového kotle měla značka Buderus v roce 1998 ještě jeden důvod k oslavě: v lollarském závodu byl vyroben pětimilióntý litinový kotel. Kromě "klasických" produktů tepelné techniky se však již několik let předtím tato značka zařadila mezi specialisty na integraci alternativních zdrojů tepla do vytápěcích systémů produkcí solárních panelů a tepelných čerpadel.

Od června 2004 je Buderus součástí celosvětové skupiny.

Značka Buderus v České republice

Kotle Buderus se do České republiky dovážely v minulosti přes zprostředkovatelské podniky zahraničního obchodu, a tak v mnoha významných budovách (např. Kongresové centrum Praha atd.) zajišťují tyto kotle spolehlivě vytápění i ohřev vody. Výjimkou nejsou ani kotle menších výkonů v rodinných domcích, které pracují 25 a více let.

Od června 2004 byla firma Buderus tepelná technika Praha, spol. s r.o. prostřednictvím mateřské firmy Buderus Heiztechnik GmbH se stala členem nově ustavené společnosti BBT Thermotechnik Gmb